Interaktivní test

Maturitní opakování zaměřené na problematiku handicapovaných jedinců ve společnosti- 1. část

Vloženo 27.2.2012

1. Koktavost je:
chybná výslovnost některých hlásek, např. vyslovování jedné hlásky místo druhé -např. r-ř, s-š....
rychlá a nepřesná artikulace
zadrhávání v řeči
2. Patlavost je:
chybná výslovnost některých hlásek, např. vyslovování jedné hlásky místo druhé -např. r-ř, s-š....
rychlá a nepřesná artikulace
zadrhávání v řeči
3. Huhňavost je:
nosová řeč, dočasně vzniká při rýmě, může vzniknout po rozštěpu patra – dá se operativně upravit
polykání hlásek a slabik
člověk několikrát opakuje určité začáteční hlásky nebo slabiky
4. Breptavost je:
rychlá a nepřesná artikulace, polykání hlásek a slabik
chybná výslovnost některých hlásek, např. vyslovování jedné hlásky místo druhé -např. r-ř, s-š....
zadrhávání v řeči
5. Motorickou afázií rozumíme:
nerozumí mluvené ani psané řeči, nemluví, nejtěžší forma
není schopen rozumět mluvené ani psané řeči, je schopen hovořit, ale nikdo mu nerozumí, řeč nelogická, nedává smysl
není schopen své myšlenky interpretovat slovně, rozumí mluvené i psané řeči, někdy vydává zvuky, hlásky
6. Senzorickou afázií rozumíme:
nerozumí mluvené ani psané řeči, nemluví, nejtěžší forma
není schopen rozumět mluvené ani psané řeči, je schopen hovořit, ale nikdo mu nerozumí, řeč nelogická, nedává smysl
není schopen své myšlenky interpretovat slovně, rozumí mluvené i psané řeči, někdy vydává zvuky, hlásky
7. Mutismus je:
němota
mutace v období puberty u chlapců
skřípavý hlas
8. Ztrátou hlasu rozumíme:
dyslálii
dysfonii
afonii
9. Dysfonie je:
ztráta hlasu
skřípavé zabarvení hlasu
němota
10. Selektivní mutismus vzniká na podkladě:
psychickém
tělesném
ani jedna z výše jmenovaných odpovědí není správná
11. Afázie vzniká v důsledku:
poškození sluchového aparátu
poškození pohybového aparátu
poškození mozku
12. Které z tvrzení je nepravdivé při komunikace s mentálně postiženým:
Klienta oslovujeme jménem, vykáme, je-li dospělý. Pokyny podáváme stručně, jasně, raději je zopakujeme a zkontrolujeme jejich pochopení. Nemůžeme spoléhat na paměť ani dostatečnou sebekontrolu klienta.
Klienta oslovujeme jménem, vykáme, je-li dospělý. Pokyny podáváme stručně, jasně, raději je zopakujeme a zkontrolujeme jejich pochopení. Spoléháme na paměť a dostatečnou sebekontrolu klienta.
Zjistíme míru postižení, úroveň socializace nemocného, úroveň sebeobsluhy, způsob výchovného přístupu, na který je klient zvyklý, jaké pokyny akceptuje.
Rozhovor s klientem, je-li schopen přiměřené komunikace, vedeme stručně, otázky klademe jednoznačně, hovor musí být jednoduchý, s využitím hovorových termínů.
13. Které z tvrzení je nepravdivé při komunikaci s klientem s poruchou zraku:
Vhodné umístění osobních věcí ve spolupráci s nemocným, který si věci ověří hmatem. Vše co u klienta nebo v okolí provádíme komentujeme a vedeme k tomu i personál. Okolí bychom měli upozornit na zrakovou poruchu příchozího klienta vždy pouze se souhlasem nemocného.
Vhodné umístění osobních věcí ve spolupráci s nemocným, který si věci ověří hmatem. Vše co u klienta nebo v okolí provádíme komentujeme a vedeme k tomu i personál. Okolí upozorníme sami na zrakovou poruchu klienta.
Pomoc nabídneme spíše dotazem: „Mohu vám nějak pomoci?“
Doprovázíme-li klienta na nějaké vyšetření, předem mu podrobně vysvětlíme, jak bude vyšetření probíhat.
14. Které z tvrzení je nepravdivé při komunikaci s klientem s poruchou sluchu:
Ústa přiměřeně otevíráme s dobrou artikulací, nikoli přehnanou. Náš obličej musí být osvětlen, pokud možno ve stejné výši jako obličej nemocného
Vhodně klienta upozorníme, že na něj mluvíme, upoutáme jeho pozornost směrem k našemu obličeji. Mluvíme tak, aby stále viděl na náš obličej a ústa, aby mohl odezírat. Mluvíme pomalejším tempem, stručně, bez zdrobnělin, s využitím obvyklé neverbální komunikace
Vhodně klienta upozorníme, že na něj mluvíme, upoutáme jeho pozornost směrem k našemu obličeji. Mluvíme tak, aby stále viděl na náš obličej a ústa, aby mohl odezírat. Mluvíme rychlejším tempem, stručně, bez zdrobnělin, s využitím obvyklé mimoslovní komunikace.
15. Je toto tvrzení pravdivé: Při převádění nevidomých se nemocný zavěsí za loket průvodce a pohybuje se nepatrně za ním, na překážky nevidomého upozorníme slovy.
ano
částečně
ne